Koza Líza

Líza se narodila někdy začátkem června 1999 v Kostelci nad Labem. Jednoho říjnového odpoledne, když měla Vlaďka narozeniny, přijela koza Líza k nám v kufru Fordu KA. Celou cestu mečela, stýskalo se jí po společnosti slepic, perliček a dětí, kterými byla vychovávána. První den strávila Líza pobíháním za námi všemi, přičemž začínala zjišťovat, kde co roste a nevyroste.

 

Kozu jsme si původně chtěli pořídit kvůli tomu, protože kdybychom prodali druhého koně ve stáji, zůstala by Cedra v obou boxech sama. A stalo se tak. Cedra měla sousedku Lízu. Postupem času si na ni začala zvykat a kdykoliv se Líza vzdálila, Cedra začala řechtat. Líza jí to však neopětovala a neustále pronásledovala toho, kdo jí vypustil z boxu a dal jí volnost, kterou ona měla tolik ráda. Po nějakém čase však v naší stáji přibyl další koník, který Lízu vyhostil z jejího boxu. A tak jsme Lízu přesunuli k Cedře do boxu. Bydlela tam s ní, chodila s ní do výběhu, doprovázela jí do mycího boxu. Cedra jí na oplátku naučila něco málo ze svého umění. Líza se naučila skákat přes kavalety, a dokonce zvládala i kolmý skok 50cm vysoký.

 

Nastala zima. Líza byla spokojená. Lehávala v rohu boxu, u hromady sena, aby Cedra měla prostor pro pohyb a ona samozřejmě měla seno na dosah. Její touha po volném pohybu se ale stupňovala, a proto vždy, když se naskytla možnost utéct, tak utekla. Stupňovala se však i její schopnost unikat nám, kdo jsme jí chtěli chytit a vrátit zpět. A tak nezbývalo nic jiného, než hledat místo, kde by mohl stát domeček pro Lízu s malým výběhem. A tak jsem začal budovat. Do zamrzlé země jsem usadil několik dřevěných sloupků, mezi ně natáhnul elektrickou pásku, postavil improvizovaný chlívek a Lízu vpustil. Líza však obdivuhodnou rychlostí prohlédla, že v pásce není elektrika a šla se pást opět mimo ohrádku. K našemu úžasu jí však nezastavilo ani 12000V, které jsme do pásky připojili. Nezbývalo jiného řešení, než nahradit pásku dřevěnými bidly a plůtkem s deseti centimetrovými mezerami mezi plaňkami. A povedlo se. Líza tak měla nový výběh a chlívek jen a jen pro ní. Líza však při svých výletech mimo výběh vždy utekla ( není mi dodnes jasné, jak se vždy dokázala odvázat ) a kontrolovala veškerou zeleň, včetně poupat růží, lilií, které se po zimě začali probouzet.

Po zhruba půl roce jsme všichni museli uznat, že Líza je koza, která vždy byla, je a bude škůdcem. 

Koza žere vždy a všechno, zejména to, co není potřeba a je pro okrasu a radost ostatních. 

A proto jsme ji darovali jako svatební dar jednomu dobrému kamarádovi . . . . . . .