a zasvětila Honzu

   

...a  tak to jednoho dne všechno začalo ...  Vlaďka mě začala pomalu zasvěcovat do tajů koňského království ...

  

Byla plesová sezóna, čas kdy i my jsme na jeden takový jezdecký ples vyrazili. Jednalo se o akci místního jezdeckého oddílu na Mělníku. No a protože já jsem zjistil, že když si něco moc přeji, tak že se mi to většinou vydaří,  nakoupil jsem tombolenky a doufal ve štěstí při losování. Povedlo se. Získal jsem třetí cenu, kolečko hnoje. Vedlo se i nadále. Získal jsem druhou cenu, valník hnoje. No a jak jsem již předem uvedl, tak jsem si moc přál v tombole získat i cenu první, až jsem ji vyhrál. Ano, vyhrál jsem poničku jménem Bělka. Bělka byla pravděpodobně devítiletá kobylka, miláček všech dětí, maminka několika poníků,  světem a lidmi vyškolená ponička. 

   

 Cedra, dnes devítiletá kobylka, kobylka Vlaďky, měla tak novou kamarádku. Měla ji jako svoje malé hříbátko. Bělka tak i vypadala, byla to v podstatě zmenšený dospělý kůň se všemi schopnostmi. Zatímco Cedra je kůň sportovní, respektive kůň pro parkurové ježdění, Bělča mimo skákání byla vynikající sprinterka na krátkých tratích. Dokázala to i v několika rychlostních soutěžích okolo zdejšího kolbiště a samozřejmě i při neplánovaných výjezdech z výběhu.

    Bělka se zanedlouho stala nejlepší kamarádkou Zuzanky ( mojí sestry ). Bělča už byla asi posledním zvířátkem, které v její zvířecí říši chybělo. Po krátké době bylo třeba vyřešit starosti s ustájením našich koníků, protože stávající ustájení už nebylo únosné.  Naši koníci, tedy Bělča mojí sestry Zuzky ( vždyť ona se o ní nejvíce starala a stala se tak právem její novou majitelkou ) a kobylka Cedra ( mojí přítelkyně Vlaďky ) museli změnit stáj.

  

    A tak jsme hledali řešení. Pokoušeli jsme se o vše možné. Postavili jsme přístřešek a výběh na zahradě mojí babičky, avšak po chvíli jsme zjistili, že poměrně velká zahrada, která slouží k odpočinku babičky, mojich rodičů, tety, strejdy, sestřenice a dalších příbuzných by postupem času byla malá jak pro nás, tak i pro koníky.

 

A tak jsme hledali dál...  a hledali a přemýšleli jsme dlouho. Až jednou.........